Prní lokomotivy / Komponenty
pro zlepšení adheze
Pro zlepšení adheze (přilnavosti) mezi ocelovým kolem a ocelovou kolejnici se při rozjezdu, brzdění nebo proti prokluzu ve stoupání, pod kola lokomotivy přisypává písek. Ten zvyšuje adhezy. Lokomotiva neprokluzuje. Písek se schraňuje v tzv. písečnících.
Ocelové kolo a ocelová kolejnice má výhodu malého tření při jízdě, kdy čím menší tření, tím menší spotřeba energie. Ale při rozjezdu, při stoupání do kopce, při brzdění, je nutno zvýšit tření na styku ocelového kola a kolejnici – tzv. adhezi – pomocí suchého písku. Je to podobné, jako když sypeme v zimě písek na led, aby nám to neklouzalo a mohli jsme jít nebo jet autem.
Písek je na parní lokomotivě uchováván v Písečníku. Písek používají i dnešní elektrické a motorové lokomotivy, ba i tramvaje.
Starší typy parních lokomotiv měly písečníky ručně ovládané pákou ze strojvůdcovské budky. Původní mechanické, ručně ovládané písečníky, byly později zdokonaleny na stlačený vzduch. Stlačený vzduch pro unášení písku vzniká v tlakové brzdě parní lokomotivy.
Písečníky najdeme na vrcholu parního kotle a poznáme je podle trubiček, které z písečníku vycházejí směrem dolů k jednotlivým dvojkolím. Písečníky mohou u starších lokomotiv být i v bedně na boku kotlu.
Novější parní lokomotivy ale mají písečníky na vrcholu (temeni) kotle jako další (většinou) třetí vrchlík. Přes písečník potrubí trubička se stlačeným vzduchem. Strojvůdce otočením ventilu pustí stlačený vzduch do písečníku, vzduch rozvíří písek a unáší jej z písečníků pomocí soustavy rozváděcích kovových trubiček k jednotlivým kolům.
Písek se do písečníku doplňuje ve výtopně. Písek musí být zbavený prachových částic a také větších komínků, aby neucpaly rozváděcí potrubí.
Písek musí být suchý, proto jsou písečníky na kotli, aby jej odpadní teplo zahřívalo a průběžně vysušovalo.
CN40 lokomotiva na stlačenou páru
Lokomotiva CN40 na stlačenou páru. Bratislavké technické muzem, výrobce ČKD Praha (zima 2016)
Na snímku lokomotivy CN 40 vidíme nejjednodušší provedení písečníku. Je zde jediný vrchlík na temeni kotle na stlačený vzduch. Dvě rozváděcí trubice na každé straně lokomotivy pak vedou suchý písek dolů ke kolům lokomotivy.
„Kotel“ u CN40 neslouží pro topení, ale jako zásobník pro stlačený vzduch. Ten je na začátku směny napumpován do zásobníku a v průběhu směny pohání parní stroj. Takový typ lokomotivy na stlačený vzduch sloužil pro posun v chemických provozech, v dolech, obecně tam, kde bylo nebezpečí vzniku požáru / výbuchu od jisker z komína a kde současně byl zdroj stlačené horké páry.
Parní lokomotiva 3679
Písečník na parní lokomotivě 3679: první vyboulení na vrcholu kotle je písečník. Poznáme jej podle rozváděcích trubiček vedených dolů ke kolům
Lokomotiva řady 3679 a rozváděcí potrubí na písek až dolů u kolům.
Expozice Technické muzeum Bratislava.
Parní lokomotiva 52 100
Pohled na parní lokomotivu 52 100, nahoře s písečníky.
Železniční muzeum v obci Strasshof u Vídně.
Detail rozváděcích kanálků od písečníků na lokomotivě 52 100.
Železniční muzeum v obci Strasshof u Vídně.
Písečníky a osm rozváděcích kanálků na lokomotivě 52 100 a jejich zakončení dolů u kol.
Dalších osm kanálků na je na druké straně lokomotivy.
Parní lokomotivy 534
Písečník je na lokomotivě 534.0432 umístěn mezi dvěma parojemy a tvoří další nástavec lokomotivy.
Písečníky poznáme podle soustavy rozváděcích potrubí písku po stěně kotle dolů ke kolům.
Písečník je na tété parní lokomotivě umístěn mezi dva parojemy a tvoří tak další nástavec lokomotivy.
Písečník u parní lokomotivy ČSD 534.0432.
Depo Olomouc
Parní lokomotiva řady 464
Svazek trubek od písečníku pro přívod písku ke kolům pojezdu.
Zde na parní lokomotivě ČSD 464.202,
Písečníky byly umisťovány na vrcholu kotle, aby písek v písečníku byl průběžně vysušován odpadním teplem z kotle.
Depo Olomouc, květen 2015
